Zásady dobrého rodiče

K napsání tohoto článku mě motivovala především kniha "Vychováme děti a rosteme s nimi" od Naomi Aldort. Na tuto knihu jsem si našel čas díky nemoci. Je to takové nenáročné čtení, které vám může hodně změnit názory na výchovu. Chápu, že nemáte čas, číst každou knihu, a proto jsem z knihy poznamenal to nejdůležitější a rozhodl se napsat tento článek. Kniha podstatně změnila některé moje názory na výchovu a určitě ji doporučuji budoucím rodičům! 

 Přečetl jsem více knih o psychologii, ale tato kniha poskytuje ucelený návod, jak se chovat nejen k dětem, ale i k dospělým s láskou a úctou. Je určená především těm, kteří měli trochu náročnější dětství. Pokud jste v dětství zažívali tresty, nádavky, výhrůžky, ponižování a další oblíbené výchovné metody předávané z generace na generaci, tak vězte, že existují lepší způsoby, jak vychovávat naše děti. Když zlepšíme náš způsob výchovy, tak můžeme zlepšit životy nejen našich dětí, ale i vnuků a vnuček.

 Současná výchova je často založená na starých metodách. Pokud se děti nechovají tak, jak si představujeme, trestáme je buď fyzicky, nebo psychicky. Tlumíme dětské projevy, jako je pláč nebo záchvaty a narušujeme tak emocionální rovnováhu dítěte.

Divíme se, proč se nám dítě bojí ukázat špatnou známku ze školy? Není to tím, že se nás bojí?Nikdo z vás asi netouží po tom, aby se ho jeho dítě bálo.

Napříč literaturou, která se zabývá psychologií se opakuje několik základních pravidel. Tato pravidla nám pomáhají stát se dobrými lidmi a dobrými rodiči.

1, Chovejte se k ostatním tak, jak by jste si přáli, aby se chovali oni k vám. 

Toto je první a nejdůležitější pravidlo. Všechny ostatní pravidla jsou podmnožinou prvního pravidla. Až článek dočtete, zamyslete se nad tím.

Je jedno, jestli jednáte s mužem, ženou, bělochem, černochem, starým člověkem nebo dítětem. Vždy se snažte vcítit do osoby se kterou jednáte a buďte laskaví.

2, Hodnoťte pouze sami sebe. Nehodnoťte, kdo je lepší nebo horší. Jak se cítíte, když vás někdo hodnotí? Pokud nejste šéf a nerozdělujete prémie podle výkonnosti svých podřízených, tak nemáte důvod někoho hodnotit. Každý prošel jinou výchovou, každý má jiné predispozice, rozdílnou životní situaci, zdravotní stav atp. Stejně tak je každé dítě jiné. Každé dítě je jedinečné.

3, Pomáhejte jen pokud je vaše pomoc vítána. Nevyžádaná pomoc si druhá osoba může vyložit jako projev nedůvěry, což vede k nižší sebedůvěře dítěte. Na druhou stranu, i když o pomoc nejsme žádáni, tak je naše pomoc většinou vítána. Dítě nás nepožádá, abychom ho naučili jezdit na kole a přesto bude naše pomoc vítána. Pomáháte svému dítěti chodit, držet propisku, držíme ho za ruku a jistíme ho proti všem nebezpečím. Musíme rozpoznat, kdy naše pomoc není vítána, nebo je na škodu. V takovém případě ponechme dítěti prostor. Přílišná pomoc nepomáhá k samostatnosti dítěte. Když si dítě umí samo udělat svačinu do školy, bude samostatnější a vám to ušetří čas. Dítě si navíc bude připadat schopné.

4, Neopravujte to, co vaše dítě dělá. Dítě si bude připadat neschopné. Každý potřebuje prostor pro zlepšování. Jak se cítíte, když vidíte, jak někdo opravuje vaši práci? Ukažte dítěti jak děláte věci vy, ale poté mu ponechte prostor. Opakování dělá mistry. Možná vám dítě připadá nemotorné, ale věřte, že se zlepší. Můžete mu poradit, ale nikdy ho nekritizujte.

5, Ve vypjaté situaci, když jste například naštvaní nebo vyděšení, nemluvte, ale nejprve dlouze přemýšlejte. Zkoncentrujte se, než začnete jednat.

Představte si sami sebe jak zuříte a nadáváte. Opravdu chcete říct nahlas to, co se vám právě honí hlavou? Budete na sebe poté hrdí? Nepoužívejte jedovatá slova, kterých později litujete. 

6, Když máte s někým na kom vám záleží problém, promluvte si sním. Problémy se nejlépe řeší komunikací.

7, Mějte trpělivost se slabšími, starými, mladými, hloupými i chytrými lidmi. Chovejte se k nim s úctou. To, že je někdo mladý a nemá zkušenosti, z něj nedělá méně cenného. S dětmi je to velice těžké, a proto vás to nesmírně posílí. 

8, Když uděláte chybu, snažte se ji napravit. Když někomu ublížíte, omluvte se.

9, Ponechte ostatním právo na chyby. Rozlité mléko není výzva ke kritice, ale k utírání. Když uděláme chybu, můžeme se z ní poučit. Chybovat je cesta ke zlepšování.

Pravidla určená především vašim dětem:

10, Stanovte mantinely. Definujte pravidla rodiny. Jasně určete, co lze a nelze. Dítě si bude jistější, když bude vědět, v jakých mantinelech se může pohybovat. Mantinely upravujte a přehodnocujte, tak aby to dávalo smysl vzhledem k věku a vyzrálosti dítěte. 

11, Neuchylujte se k trestům a výhrůžkám. Chcete, aby dítě dělalo to co chcete jen proto, že se bojí? Nemělo by spíše chápat, proč něco není vhodné dělat? Tresty a výhrůžky jsou nástrojem manipulace. 

Nesrovnávejte tresty v práci a trestání dětí. Když vám šéf v práci bude nadávat a sebere vám prémie, máte možnost odejít. Dítě nemá možnost odchodu. 

12, Vzdejte se svých plánů ohledně dítěte. Je čistě na něm čím bude a navíc se nebude bát, že vás zklame! Milujte své dítě takové jaké je.  

13, Podporujte dětské projevy a nápady. I když se vám konkrétní nápad nelíbí, snažte se ho respektovat. Dítě chce hrát na piáno, ale vás to ruší? Buďte silní a vydržte to.

14, Povzbuzujte emocionální projevy dítěte. Potlačené emoce se mohou negativně podepsat na psychice dítěte. Když brečíme, pomáhá nám to vyrovnávat se smutkem. Když se vztekáme, zbavujeme se negativních emocí. Tisíc slz a sto rozbitých talířů je lepší než zdravotní potíže způsobené nadměrným stresem.

15, Hledejte a odstraňujte zdroje stresu. Vytvářejte dítěti i sobě pohodové a bezpečné prostředí. Chovejte se tak, aby k vám dítě mohlo mluvit upřímně a nebálo se za vámi přijít s jakýmkoliv problémem. Budujte si vztah založený na lásce a pochopení. Odstraňte ze svého domova věci, které jsou pro dítě nebezpečné a kvůli kterým ho musíte neustále hlídat. Jinými slovy, vytvořte mu bezpečné a pohodové prostředí na hraní :-)

Představte si situaci, kdy jste s vaším dítětem v divadle. Dítě je neklidné. Nechce se mu sedět na místě. Začne na sebe upozorňovat a rušit ostatní diváky. Vy ho začnete napomínat. Dítě se brání a bojuje s vámi. Vy už to nevydržíte a dáte dítěti přes prdel. "Už toho mám vážně dost, ty smrade". Dítě buď začne poslouchat, nebo váš boj bude pokračovat, dokud ho neusměrníte. Říkáte si "Doma je celkem hodný. Proč teď a tady musí být tak nesnesitelný?" 

S největší pravděpodobností se dítě necítilo v divadelním sále dobře. Bylo ve stresu a v nepohodě. Asi tam vůbec nechtělo jít. V momentě, kdy jste ho potrestali, se úroveň stresu ještě zvýšila. Možná bylo na konec ukázněné, ale za určitou cenu. Co cítíte k člověku, který vás právě potrestal? Jak by dítě reagovalo, když by jste se ho namísto trestu zeptali, co se mu děje. "Tebe to tady nebaví, asi chceš jít domů co? Něco tě trápí?." Můžete prostě odejít a doma v bezpečném prostředí zjistit příčinu jeho chování. Třeba zjistíte, že má strach z davů lidí, nebo že ho děsně tlačily boty, počůral se atp. :-). 

Autoritu svých dětí si nejlépe získáte tak, že se k nim budete chovat s láskou a úctou. Pro děti je velmi důležité, aby jste pro ně byli oporou a zdrojem bezpečí. Když si budete dětí všímat a budete se snažit být jim maximálně k dispozici, tak uvidí, že jsou pro vás důležité. Oni vám váš přístup oplatí. Vzpomeňte si na někoho, koho si vážíte. Jak se k vám tato osoba chová?

Projevy vytvářející stres a nedůvěru:

1, Kritizování

2, Negativní hodnocení, stěžování si ( i pozitivní hodnocení vyvolává napětí )

3, Nadřazené chování

4, Posměch a neúcta

5, Pomluvy

6, Manipulace

7, Agresivita

8, Podvádění

9, Tyranizování

10, Přiživování se na někom

11, Nerespektování rozhodnutí, omezování svobodného myšlení

12, Trestání a výhrůžky

Chápu, že bez trestu to někdy nejde, snažte se trestat minimálně. Trest by se neměl stát rutinní záležitostí. To se týká i ostatních negativních projevů.

Snažte se ke svým dětem chovat co nejlépe. Nejsme otrokáři, ale rodiče.

Konstruktivní kritika, která je v dobré víře a snaží se pomoci druhé osobě věci zlepšit, není nic špatného. Kritika, která nic neřeší, ale pouze někoho poškodí, je velice škodlivá především pro děti. Než začnete kritizovat, ujistěte se, že danou osobu akorát nenaštvete! :-) K čemu to potom je? Pokud je vaším cílem lidi štvát a ponižovat, tak jste pro své okolí akorát přítěž. Nedivte se, že vás nikdo nemá rád!

Každý z nás se občas chová negativně. Důležité je, snažit se udržet svoje špatné já na uzdě, protože mnohdy dokáže napáchat nevratné škody.

Proč je výchova založená na metodě cukru a biče špatná? Pojďme se podívat na projevy dětí, jejichž výchova byla založená na trestu a pochvale.

1, Skrývání nevhodných činů. 

2, Lhaní. Dítě vám lže, protože se bojí vaší reakce nebo trestu.

3, Obava z odsouzení. Dítě po příchodu rodiče hned přeruší svoji činnost, protože se bojí vaší kritiky. Obava z odsouzení brání dítěti v rozhodování.

4, Obava se prosadit pramenící z negativních reakcí rodičů.

5, Tajnůstkaření a izolace jsou důsledkem života ve strachu.

6, Obava ze zklamání rodičů. Děti se nesnaží kvůli sobě, ale kvůli pochvale. 

Nejistota a strach bere dítěti schopnost se soustředit, učit se a obecně duševně růst. Strach uzavírá jeho myšlenky do sebe. Dítě má příliš mnoho starostí samo se sebou, než aby se soustředilo na školu, sport, koníčky atp. Ve škole pak děti trpí, protože jim to nejde a méně empatičtí učitelé je ještě více stresují. Nestačí jim, dát dítěti špatnou známku, ale ještě mu dají najevo, že je neschopné. Pro ostatní děti je to zdroj zábavy. Mají radost, že někdo jiný je tak hloupý, protože si pak připadají chytřejší. Už chápete, proč některé děti nenávidí školu?

Strach a nedůvěra vede k nízkému sebevědomí dítěte. Negativní emoce se v dítěti hromadí a v dospělosti se mohou projevit různými způsoby. Například agresivita v opilosti, bití blízkých nebo sebepoškozování.

Myslím si, že už je vhodná doba přestat využívat výchovné metody založené na kritice, trestu a výhrůžkách. Metody cukru a biče, využívané otrokáři a tyrany k ovládání lidí. 

Potenciál dítěte můžete rozvinout, nebo ho podlomit nevhodnou výchovou.

Nikdy nepodceňujte sílu úsměvu.